Dopsala jsem to.
Má to 25 stránek...
Možná bude ještě víc, pokud v tom budu pokračovat.
Ale asi ne.
Je mi z toho smutno.
Je to konec.
Konec všeho.
Nemám už žádnou naději.
NO HOPE.
Ale já to přežiju.
Za měsíc to bude pryč...
Ani se nenaděju a budu tady řešit to, že nesíham nic do školy, Haliče a všechny tyhle blbosti.
Prostě toho bude moc a hrozně to nebudu stíhat.
A to bude většinou problém celýho školního roku.
Pak nějaký depky někdy.
Že mě nikdo nemá rád.
Prázdnota.
INFERNO.
Bude toho moc a blábláblá.
Problém, kterej řešim teď za měsíc už pomalu problémem nebude a po Švýcarsku si na to ani nevzpomenu.
No, budu mít zase pubescentní depky a budu řešit problémy BFF.
Závidět.
Rodiče taky určitě budu zmiňovat.
Moji blbost.
NEBUDU MÍT ČAS.
Budu mít blbý známky.
Všechno mě bude srát.
Budu mluvit jako dlaždič.
Kopeckýho na matiku.
YAY!
Budu panikařit.
Budu v prdeli.
Budu párkrát platonicky zamilovaná.
Budu furt panda.
Budu nezkušená malá holka.
KLASIKA.
Už teď se mi hroutí svět, jen co na to pomyslim.
Aloha, dělohy.