Hele jako.
Fakt, platonická láska je něco tak hroznýho.
Jako, vidíš člověka přes Webbku sotva dvacet minut, oba dva jste od sebe přes celou planetu, ani ho neslyšíš, jenom si s nim chatuješ.
A najednou ve mně vzplanulo tak rychle, že...
Že se mi z toho chce zase brečet.
jako vždycky když píšu tenhle blog.
A to je takovýto: Jasně ! Já se na tu už doprdele vyseru kurva ! DOPÍČI ! Proč je někdo tak hezkej ! A sympatickej !
Jo, tak na tohle myslim dneska celej den.
Prosím, pomoz mi.
Ale ne prosimtě! Žádná platonická láska.. On tak hezkej ve skutečnosti neni :D