Ve čtvrtek jsem byla šťastná, konečně jsem byla šťastná.
A ta nálada se posrala.
Nejdřív, protože nevim.
Fakt nevim, prostě jsem brečela asi 15 vteřin a ulevilo se mi.
POtom jsem šla do třídy a poplakávala jsem tak nějak.
Slza sem, slza tam.
No a potom jsem dostala záchvat breku takovej, že jsem nemohla dýchat.
Potom jsem brečela ještě v metru.
A pak ještě v posteli.
Tak jsem vlastně probrečela celý odpoledne a večer.
Ha.
HaHa.
Docela trapný, ale fakt se mi uleví, když brečim.
Pak se mě někdo ve škole zeptal: Co Ti je Denisko ? Nějakej chlap zase co ? Nejsi nemocná?
Ne, nejsem nemocná, jen jsem brečela. Ne, chlap ne. Vlastně taky. Všechno od prosince se zase sesypalo v jeden den, když mě ještě dorazila další věc.
No a slzy jsou zase na světě, když se mě někdo zeptá zase mi chce brečet.
Jednou jsem z breku nemohla mluvit.
Taky se stane.
Takže zase posranej víkend.
ALe budu se muset učit.
A myslim, že tak budu moct víc soustředit.
Bude to úleva, chtěla jsem to udělat už dávno.
Achjo,...
Hrozně dlouho jsem neviděla lidi z Barto
Ale 16 to napravím
Strašně bych chtěla projevit vděk jedný holce. Napsala jsem tady toho strašně moc, ale smazala jsem to, protože to neumim vyjádřit slovama. Fakt že ne. Jen asi že jí miluju jako kamarádku...
Nikdy jsem tenhle cit ke kamarádce neměla, divný.
Ale fakt...
Jsem ráda, že Tě znám.
Děkuju.
Ahoj...
louis?