Opakovat pořád do kola: Jsi moje nejlepší kamarádka !
Už pro mě nikdy nebude mít význam.
Jak pro mě tak taky ode mě.
ALe třeba se to změní žejo, ale třeba taky ne.
Ale tohodle nechme...
Jde o to :
Kamarádka A
Kamarádka B
Kamarádka B, mi řekla, že se v sobotu bude spát u kamarádky A a koukneme na koncert Arctic a tak, bude tam i dalších pár kamarádek.
A já tam chci, protože ty kamarádky mám ráda a cejtim se s nima uplně jinak. Jsou fajn a fakt...
A já se chcu zeptat mamky, jestli by me tam nepustila. A bojim se rozsudku.
Těm kamarádkám je 17-18 a máma by mě určitě nepustila a táta už vubec ne. Přitom bychom se jenom koukly na ten koncert přespaly a zase šly domů.
Ale fakt nevim, jak to mam mamce formulovat aby mi to dovolila:
Mami, kamarádka A, která pro mě moc znamená, se mě zeptala jestli bych nechtěla u ní přespat a kouknout se na koncet AM, bude tam kamarádka B. Ani nevíš, co to pro mě znamená, a chtěla bych tam jít. S plnou důvěrou Ti můžu říct, že tam jenom přespíme a koukneme na ten koncert. Nemysli si, že někam půjdem nebo tak něco. Tyhle holky jsou rozumný. Pustíš mě prosim
ach jo, proč se bojim mámy zeptat ?
protože mi too samozřejmě nedovolí
Joo, ještě něco
Prostě:
..., ty jsi člověk, kterému bych se železnou důvěrou svěřila svůj život. Jsi zatím pro mne nejdůležitější osoba, kterou jsem potkala. Je pro mě docela težký tohle říct, protože já na takový vylejvání citů nejsem zvyklá a když už se o to pokusím, tak to zní šíleně přeslazeně. Jenže já to prostě musím ze sebe dostat. Test mi říká, že tě znám na 100%. Ale já si docela často nejsem jistá. Najednou tě chytne nepochopitelná nálada, kterou já vůbec nechápu a ty zmizíš a celý den se mnou nepromluvíš... Nejsem ta osoba, která za každým leze už jen když se jí začne zdát že jí dotyčná nevěnuje dostatečně velkou pozornost. A tak tě jen ustaraně sleduju vždycky když jdeš kolem. S jinými se bavíš naprosto normálně, ve škold si jdeš sednout k někomu jinýmu... A já vůbec nechápu co jsem provedla špatně. Ale pak je zase všechno v pohodě... Je to hloupý, ale mě mrzí takový hrozný maličkosti... Když třeba píšeš komentáře k nějaký fotce někoho jinýho tak tam třeba napíšeš pod tu fotku že tu osobu úplně žereš a miluješ a přitom mě si to nikdy nenapsala. Já tě neodsuzuju, já to dělám taky a vždycky se nějak vyhnu těm fotkám tvejm... Nic ti nevyčítám. Co bych ti taky na tomhle vyčítat mohla? To si uvědomuju velmi dobře, ale přece jenom mě vždycky trochu píchne u srdce když to vidim. Já vím, že tohle celý proti tobě není fér. Ani nevíš jaký úsilí mě stálo ti tohle všechno napsat.Dusím toho vsobě hrozně moc, vždycky se to nahromadí z těch malejch bodnutí. Přeze všechno jsi ten nejlepší člověk, kterýho jsem měla tu čest poznat. Myslím, že se tomu říká "Můj nejlepší přítel."
Co tohle znamená ???
Proč ???
Proč sakra neni každý přátelství jak vypadá ???
Proč se to tak neuvěřitelně posralo ???
Proč jí pořád miluju, když mi to udělala ????
Proč se to tak neuvěřitelně posralo ???
Proč už to neni jako dříve ???
Poznala jsem pravý přátelství, jako fakt. Teď nejebu kraviny.
A po prázdninách ?
KONEC
proste šlus a hovno.
A nevim proč.
A jsem já ten člověk ?
Hmmm, otazníky s odpovědí.
K čemu je lidstvu krásná věda ?
K čemu krása krásných žen ?
K čemu svět když není práva ?
K čemu je slunce když není den ?
Věz synu, vše je tady proto, bys mužem byl a bojoval.
http://liff.blog.cz/0911/desata-kapitola-jednoho-konciciho-zivota