close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Devatenáctý kolo - Jako nikdy před tím

6. listopadu 2009 v 21:41 | Co na bundě to na kundě
Zpytuju svědomí jako nikdy.
A brečim.
Strašně moc
moc
moc

Začala jsem brečet v půl sedmý.
A brečim pořád. Je čtvrt na deset.

V úterý mi řekla kamarádka Sarah, že má v pátek oslavu narozenin. Nejdřív to bude v Café 14 a pak se půjde pařit do Lucerny.
Řekla jsem si: Jo super ! Budou tam i lidi z tábora, který chcu hrozně vidět.
Ale problém. Rodičům bych řekla, že spím u kamarádky Marušky. Nikdy jsem tkovejhle podraz neudělala.
Oni by mě nikdy na nic takovýho nepustili.
Ale pustili mě spát ke kamarádce. Tak jsem byla v suchu. O oslavě neměli ani potuchy.
Celej pátek jsem byla trochu nervní, protože jsem se bála soboty, kdy bych přišla domů uplně zakouřná a smrdutá ráno z hospody. S kocovinou a vykouřenejma plícema.
Večer jsem šla do divadla(DRDS) na zkoušku, a pak jsem měla v plánu jít na tu oslavu. Zkouška končila v 19:oo a oslava byla v 21:oo.
Při zkoušce jsem najednou začala zpytovat svědomí, že to rodiče zjistí, že jim nechcu lhát, že to nedokážu, ale na druhou stranu jsem se zase těšila na všechny ty kamarády a jaká to megální prdel. Že si to tam užiju, třeba tam 'nějakýho' potkam a tak. Takže se opravdu KAŽDEJCH PĚT MINUT měnil můj názor. Jít či nejít na oslavu ???
Asi tak v půl sedmý jsem to nevydržela a rozbrečela se. Uplně to přišlo samo. Bylo to asi tím, že jsem v to v sobotu měla dostat. Ale rozhodně už jsem to psychicky nevydržela a brečela. Nezajíkala jsem se, nedusila, neměla jsem záchvat. Jen mi tekly slzy. Nedokázala jsem normálně myslet. Bavila jsem se s lidmi, a při tom mi tekly slzy, slzy mi tekly... pořád. Nezávisle. Pořád jsem měla pocit viny. Strašnej.
Pak jsem se teda rozhodla, že na tu oslavu půjdu. S Maruškou jsme tam chtěly po zkoušce jít. Asi na 15 minut jsem přestala brečet. Měla pocit duševní pohody a že všechno dopadně dobře.
Moji rodiče musí být furt informovaný, kde jsem, s kym jsem, co dělám.
Tak jsem máme napsala SMS: Ahoj, nastupujem s Maruškou do metra a jedem domu. Mám zavolat až půjdem spát ?
Napsala jsem a vypla mobil, aby to vypadalo (kdyby mi volali) že jsem v tom metru.
Byly jsem s Maruškou na Vacalváku a já si zapnula asi po 45min mobil.
SMS od mamky: Ahoj, zavolej mi, až vystoupíte z metra !
V tu chvíli jsem zase začala brečet, zmocnil se mě zase pocit viny, zrady, že jsem špatná dcera, tohle bych neměla dělat. Zavolala jsem mamce, uplně ubrečená, že jedu domů, že je mi nějak bůbě psychicky a že prostě jedu domů....


Kdyby jen věděli, jaký mam úmysly, zabili by mě.
Ale co by udělali, kdybych jim žekla co všechno jsem měla v plánu na páteční večer. Co by mi udělali ? Zabili by mě ? Už by mě nedovolili přespat u kamarádky ?

To fakt nevim.

Ale vim jedno, nechcu lhát rodičům.
Ne.
Je to strašný a ten pocit co mám...
Je takovej že mam blbý svědomí z toho, že jsem chtěla lhát rodičům o takový věci...
ALe už je to lepší, asi 5% mýho svědomí lituje, že není na té oslavě, protože pro mě moc znamenala.
ALe otázka je: Užít si skvělej večer s kamarádama, a nebo si zničit důvěru u rodiču na celý dětsví, možná i dospělost ?
Takovejch oslav ještě bude...
A to už bych tam možná mohla bejt i legálně...


Bůh ví.
Osud to zařídí.

Mějte se.


A stejně mi furt tečou slzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 christina christina | 22. listopadu 2009 v 19:10 | Reagovat

ach deny ty se trápíš zbytečně...tohle ´´lhaní,, patří tak nějak k našim srágorám v dětství...ja to občas taky tak dělam a vyjde mi to...sice mam taky blbej pocit, že jim lžu atd...ale když slyšim co oni dělali když byli mladý tak se prostě jen nad tim povznesu...neplač

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama